lundi 20 novembre 1989

tchèque

ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTÌTE
Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, majíce na zøeteli, že podle zásad vyhlášených v Chartì
Spojených národù je uznání pøirozené dùstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech pøíslušníkù lidské rodiny
základem svobody, spravedlnosti a míru ve svìtì,
majíce na mysli, že lid spojených národù v Chartì znovu potvrdil svou víru v základní lidská práva,
dùstojnost a hodnotu lidské osobnosti a že vyjádøil své odhodlání podporovat sociální pokrok a zlepšovat
životní úroveò pøi vìtší svobodì,
uznávajíce, že Spojené národy ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v mezinárodních paktech
o lidských právech prohlásily a dohodly se na tom, že každému pøísluší v nich stanovená práva, a to bez
jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení,
národnostního nebo sociálního pùvodu, majetku, rodu nebo jiného postavení,
pamìtlivy, že ve Všeobecné deklaraci lidských práv Spojené národy prohlásily, že dìtství má nárok na
zvláštní péèi a pomoc,
pøesvìdèeny, že rodina, jako základní jednotka spoleènosti a pøirozené prostøedí pro rùst a blaho všech
svých èlenù a zejména dìtí, musí mít nárok na potøebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit
svou úlohu ve spoleènosti,
uznávajíce, že v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí dìti vyrùstat v rodinném
prostøedí, v atmosféøe štìstí, lásky a porozumìní,
majíce na zøeteli, že dítì musí být plnì pøipraveno žít ve spoleènosti vlastním životem a vychováno
v duchu ideálù prohlášených v Chartì Spojených národù, a to zejména v duchu míru, dùstojnosti, snášenlivosti,
svobody, rovnosti a solidarity,
majíce na mysli, že potøeba zabezpeèit dítìti zvláštní péèi byla zakotvena v Ženevské deklaraci práv
dítìte z roku 1924 a v Deklaraci práv dítìte pøijaté Spojenými národy v r. 1959 a uznána ve Všeobecné deklaraci
lidských práv, v Mezinárodním paktu o obèanských a politických právech (zejména v èláncích 23
a 24), v Mezinárodním paktu o hospodáøských , sociálních a kulturních právech (zejména v èlánku 10) a ve
statutech a pøíslušných dokumentech odborných organizací a mezinárodních organizací, zabývajících se péèí
blaho dìtí,
majíce na mysli, že jak je uvedeno v Deklaraci práv dítìte pøijaté Valným shromáždìním Organizace
spojených národù 20. listopadu 1959, dítì pro svou tìlesnou a duševní nezralost potøebuje zvláštní záruky, péèi a
odpovídající právní ochranu pøed narozením i po nìm,
pamìtlivy ustanovení Deklarace sociálních a právních zásad ochrany a zajištìní blaha dìtí, se zvláštním
ohledem na vnitrostátní a mezinárodní úpravu umís•ování do institucí náhradní péèe, Minimálních standardních
pravidel OSN, týkajících se výkonu soudnictví za úèasti mladistvých (Pekingská pravidla), Deklarace o ochranì
žen a dìtí za mimoøádných událostí a za ozbrojených konfliktù,
uznávajíce, že ve všech zemích svìta jsou dìti žijící ve výjimeènì obtížných podmínkách a že tyto dìti
vyžadují zvláštní pozornost,
berouce náležitý ohled na význam tradic a kulturních hodnot každého národa pro ochranu a harmonický
rozvoj dítìte,
uznávajíce význam mezinárodní spolupráce pro zlepšování životních podmínek dìtí v každé zemi a
zejména v rozvojových zemích, dohodly se na následujícím:
ÈÁST 1
Èlánek 1
Pro úèely této úmluvy se dítìtem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního øádu,
jenž se na dítì vztahuje, není zletilosti dosaženo døíve.
Èlánek 2
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat a zabezpeèit práva stanovená touto
úmluvou každému dítìti nacházejícímu se pod jejich jurisdikcí bez jakékoli diskriminace podle rasy, barvy
pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního, etnického nebo
2
sociálního pùvodu, majetku, tìlesné nebo duševní nezpùsobilosti, rodu a jiného postavení dítìte nebo
jeho rodièù nebo zákonných zástupcù.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uèiní všechna potøebná opatøení k tomu, aby dítì bylo
chránìno pøed všemi formami diskriminace nebo trestání, které vyplývají z postavení, èinností,
vyjádøených názorù nebo pøesvìdèení jeho rodièù, zákonných zástupcù nebo èlenù rodiny.
Èlánek 3
1. Zájem dítìte musí být pøedním hlediskem pøi jakékoli èinnosti týkající se dìtí, a• už uskuteèòované
veøejnými nebo soukromými zaøízeními sociální péèe, správními nebo zákonodárnými orgány.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítìti takovou ochranu a péèi, jaká je
nezbytná pro jeho blaho, pøièemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodièù, zákonných zástupcù
nebo jiných jednotlivcù právnì za nìho odpovìdných, a èiní pro to všechna potøebná zákonodárná
správní opatøení.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpeèí, aby instituce, služby a zaøízení odpovìdné za péèi
a ochranu dìtí odpovídaly standardùm stanoveným kompetentními úøady, zejména v oblastech
bezpeènosti a ochrany zdraví, poètu a vhodnosti svého personálu, jakož i kompetentního dozoru.
Èlánek 4
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uèiní všechna potøebná zákonodárná, správní a jiná opatøení k
provádìní práv, uznaných touto úmluvou. Pokud jde o hospodáøská, kulturní a sociální práva, státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, uskuteèòují taková opatøení v maximálním rozsahu svých prostøedkù a v pøípadì
potøeby i v rámci mezinárodní spolupráce.
Èlánek 5
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat odpovìdnost, práva a povinnosti rodièù nebo,
v odpovídajících pøípadech a v souladu s místními obyèeji, èlenù širší rodiny nebo obce, zákonných zástupcù
nebo jiných osob právnì odpovìdných za dítì, které smìøují k zabezpeèení jeho orientace a usmìròování pøi
výkonu práv podle úmluvy v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi.
Èlánek 6
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že každé dítì má pøirozené právo na život.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpeèují v nejvyšší možné míøe zachování života a rozvoj
dítìte.
Èlánek 7
1. Každé dítì je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní
pøíslušnost a pokud to je možné, právo znát své rodièe a právo na jejich péèi.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpeèují provádìní tìchto práv a v souladu se svým
vnitrostátním zákonodárstvím a v souladu se svými závazky vyplývajícími z pøíslušných
mezinárodnìprávních dokumentù v této oblasti se zvláštním dùrazem na to, aby dítì nezùstalo bez státní
pøíslušnosti.
Èlánek 8
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat právo dítìte na zachování jeho
totožnosti, vèetnì státní pøíslušnosti, jména a rodinných svazkù v souladu se zákonem a s vylouèením
nezákonných zásahù.
3
2. Je-li dítì protizákonnì èásteènì nebo zcela zbaveno své totožnosti, zabezpeèí mu státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, potøebnou pomoc a ochranu pro její urychlené obnovení.
Èlánek 9
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpeèí, aby dítì nemohlo být oddìleno od svých rodièù proti
jejich vùli, ledaže pøíslušné úøady na základì soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v
pøíslušném øízení urèí, že takové oddìlení je potøebné v zájmu dítìte. Takové urèení mùže být nezbytným v
nìkterém konkrétním pøípadì, napøíklad jde-li o zneužívání nebo zanedbávání dítìte rodièi nebo žijí-li
rodièe oddìlenì a je tøeba rozhodnout o místì pobytu dítìte.
2. V jakémkoli øízení podle odstavce 1 se poskytuje všem dotèeným stranám možnost zúèastnit se øízení a
sdìlit svoje stanoviska.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítìte oddìleného od jednoho nebo obou rodièù
udržovat pravidelné osobní kontakty s obìma rodièi, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítìte.
4. Jestliže oddìlení dítìte od rodièù je dùsledkem jakéhokoli zásahu státu, který je smluvní stranou úmluvy,
jako je vazba, uvìznìní, vypovìzení, deportace nebo smrt (vèetnì smrti, která nastala z jakékoli pøíèiny v
dobì, kdy dotyèná osoba byla v opatrování státu) jednoho nebo obou rodièù dítìte, tento stát, který je
smluvní stranou úmluvy, na požádání poskytne dítìti, rodièùm nebo pøípadnì jinému èlenu rodiny
nezbytné informace o místì pobytu nepøítomného (nepøítomných) èlena (èlenù) rodiny, ledaže by
poskytnutí takové informace odporovalo zájmu dítìte. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, kromì
toho zabezpeèí, aby podání takové informace samo o sobì nemìlo žádné nepøíznivé dùsledky pro
dotèenou osobu (dotèené osoby).
Èlánek 10
1. Za úèelem spojení rodiny a v souladu se závazkem podle èl. 9, odst. 1, státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, posuzují žádosti dítìte nebo jeho rodièù o vstup na území státu, který je smluvní stranou úmluvy,
nebo o jeho opuštìní pozitivním, humánním a urychleným zpùsobem. Státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, dále zabezpeèí, aby podání takové žádosti nemìlo žádné nepøíznivé dùsledky pro žadatele nebo
èleny jeho rodiny.
2. Dítì, jehož rodièe pobývají v rùzných státech, má až na výjimeèné okolnosti právo udržovat pravidelné
osobní kontakty a pøímé styky s obìma rodièi. Za tímto úèelem a v souladu se svým závazkem podle èl. 9,
odst. 2, státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítìte a jeho rodièù opustit kteroukoli zemi, i
svou vlastní, a vstoupit do své vlastní zemì. Právo opustit kteroukoli zemi podléhá pouze takovým
omezením, která stanoví zákon a která jsou nutná pro ochranu národní bezpeènosti, veøejného poøádku,
veøejného zdraví nebo morálky nebo práv a svobod druhých a která jsou v souladu s ostatními právy
uznanými v této úmluvì.
Èlánek 11
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, èiní opatøení k potírání nezákonného pøemis•ování dìtí do
zahranièí a jejich nenavracení zpìt.
2. Za tímto úèelem budou státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilovat o uzavøení dvoustranných a
mnohostranných dohod a o pøístup k existujícím dohodám.
Èlánek 12
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpeèují dítìti, které je schopno formulovat své vlastní názory,
právo tyto názory svobodnì vyjadøovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, pøièemž se názorùm
dítìte musí vìnovat patøièná pozornost odpovídající jeho vìku a úrovni.
2. Za tímto úèelem se dítìti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním
øízení, které se jej dotýká, a to buï pøímo a nebo prostøednictvím zástupce nebo pøíslušného orgánu, pøièemž
zpùsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.
4
Èlánek 13
1. Dítì má právo na svobodu projevu: toto právo zahrnuje vyhledávat, pøijímat a rozšiøovat informace a myšlenky
všeho druhu, bez ohledu na hranice, a• ústnì, písemnì nebo tiskem, prostøednictvím umìní nebo jakýmikoli
jinými prostøedky podle volby dítìte.
2. Výkon tohoto práva mùže podléhat urèitým omezením, avšak tato omezení budou pouze taková, jaká stanoví
zákon a jež jsou nutná:
a) k respektování práv nebo povìsti jiných
b) k ochranì národní bezpeènosti nebo veøejného poøádku, veøejného zdraví nebo morálky.
Èlánek 14
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítìte na svobodu myšlení, svìdomí a
náboženství.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají práva a povinnosti rodièù, a v odpovídajících pøípadech
zákonných zástupcù, usmìròovat dítì pøi výkonu jeho práva zpùsobem, který odpovídá jeho rozvíjejícím se
schopnostem.
3. Svoboda projevovat náboženství nebo víru mùže být podrobena pouze takovým omezením, jaká
pøedepisuje zákon a která jsou nutná k ochranì veøejné bezpeènosti, poøádku, veøejného zdraví nebo moráky
nebo základních práv a svobod jiných.
Èlánek 15
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítìte na svobodu sdružování a svobodu
pokojného shromažïování.
2. Výkon tìchto práv nesmí být žádným zpùsobem omezován s výjimkou tìch omezení, jež stanoví zákon a jež
jsou nutná v demokratické spoleènosti v zájmu národní bezpeènosti nebo veøejné bezpeènosti nebo
veøejného zdraví nebo morálky èi ochrany práv a svobod druhých.
Èlánek 16
1. Žádné dítì nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova
nebo korespondence ani nezákonným útokùm na svou èest a povìst.
2. Dítì má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahùm nebo útokùm.
Èlánek 17
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají dùležitou funkci hromadných sdìlovacích prostøedkù a
zabezpeèují dítìti pøístup k informacím a materiálùm z rùzných národních a mezinárodních zdrojù, zejména
takovým, které jsou zamìøeny na rozvoj sociálního, duchovního a mravního blaha dítìte a také jeho tìlesného a
duševního zdraví. Za tímto úèelem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, povzbuzují:
a) hromadné sdìlovací prostøedky k šíøení informací a materiálù, které jsou pro dítì sociálnì a kulturnì
prospìšné a které odpovídají duchu èlánku 29 této úmluvy,
b) mezinárodní spolupráci pøi tvorbì, výmìnì a rozšiøování takových informací a materiálù z rùzných kulturních,
národních a mezinárodních zdrojù,
c) tvorbu a rozšiøování knih pro dìti,
d) hromadné sdìlovací prostøedky k tomu, aby braly zvláštní ohled na jazykové potøeby dìtí náležejících k
menšinové skupinì èi domorodému obyvatelstvu,
e) tvorbu odpovídajících zásad ochrany dítìte pøed informacemi a materiály škodlivými pro jeho blaho, majíce
na mysli ustanovení èlánkù 13 a 18 této úmluvy.
Èlánek 18
5
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby byla uznána zásada, že oba
rodièe mají spoleènou odpovìdnost za výchovu a vývoj dítìte. Rodièe nebo v odpovídajících pøípadech
zákonní zástupci mají prvotní odpovìdnost za výchovu a vývoj dítìte. Základním smyslem jejich péèe musí
pøi tom být zájem dítìte.
2. Za úèelem zaruèení a podpory práv stanovených touto úmluvou poskytují státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, rodièùm a zákonným zástupcùm potøebnou pomo c pøi plnìní jejich úkolu výchovy dìtí a zabezpeèují
rozvoj institucí, zaøízení a služeb pro dìti.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, èiní všechna potøebná opatøení k tomu, aby bylo zabezpeèeno
právo dìtí pracujících rodièù využívat služeb a zaøízení péèe o dìti, která jsou pro nì urèena.
Èlánek 19
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, èiní všechna potøebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná
opatøení k ochranì dìtí pøed jakýmkoli tìlesným èi duševním násilím, urážením nebo zneužíváním, vèetnì
sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýznìním nebo vykoøis•ováním bìhem
doby, kdy jsou v péèi jednoho nebo obou rodièù, zákonných zástupcù nebo jakýchkoli osob starajících se o
dítì.
2. Tato ochranná opatøení zahrnují podle potøeby úèinné postupy k vytvoøení sociálních programù zamìøených
na poskytnutí nezbytné podpory dítìti a tìm, jimž bylo svìøeno, jakož i jiné formy prevence. Pro úèely
zjištìní, oznámení, postoupení, vyšetøování, léèení a následné sledování výše uvedených pøípadù špatného
zacházení s dìtmi zahrnují rovnìž podle potøeby postupy pro zásahy soudních orgánù.
Èlánek 20
1. Dítì doèasnì nebo trvale zbavené svého rodinného prostøedí nebo dítì, které ve svém vlastním zájmu nemùže
být ponecháno v tomto prostøedí, má právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpeèí v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím
náhradní péèi.
3. Tato péèe mùže mezi jiným zahrnovat pøedání do výchovy, institut "kafala" podle islámského práva, osvojení
a v nutných pøípadech umístìní do vhodného zaøízení péèe o dìti. Pøi volbì øešení je nutno brát ohled na
žádoucí kontinuitu ve výchovì dítìte a na jeho etnický, náboženský, kulturní a jazykový pùvod.
Èlánek 21
Státy, které js ou smluvní stranou úmluvy a které uznávají a (nebo) povolují systém osvojení, zabezpeèí, aby se
v první øadì bral do úvahy zájem dítìte, a :
a) zabezpeèí, aby se osvojení dítìte povolovalo jen k tomu kompetentními orgány, které v souladu s pøíslušným
zákonem a ve stanoveném øízení na základì všech odpovídajících a spolehlivých informací urèí, že osvojení
je pøípustné z hlediska postavení dítìte ve vztahu k rodièùm, pøíbuzným a zákonným zástupcùm a že,
vyžaduje-li se to, dotèené osoby daly vìdomý souhlas k osvojení po takovém projednání, které se mùže
ukázat nutným,
b) uznávají, že osvojení v cizí zemi lze považovat za náhradní zpùsob péèe o dítì, pokud dítì nemùže být
pøedáno do výchovy v zaøízení péèe o dìti nebo v rodinì osvojitele nebo o nì nemùže být peèováno jiným
vhodným zpùsobem v zemi pùvodu,
c) zabezpeèí, aby sítì osvojené v jiné zemi využívalo stejných záruk a práv, která by platila v pøípadì osvojení
ve vlastní zemi,
d) èiní všechna opatøení potøebná k zajištìní toho, aby osvojení v cizí zemi nevedlo k neoprávnìnému
finanènímu zisku zúèastnìných osob,
e) podporují v nutných pøípadech cíle tohoto èlánku uzavíráním dvoustranných nebo mnohostranných dohod
nebo smluv a v jejich rámci usilují o to, aby umístìní dítìte do péèe v jiné zemi bylo uskuteèòováno k tomu
pøíslušnými úøady nebo orgány.
Èlánek 22
6
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, èiní opatøení potøebná k zabezpeèení toho, aby dítì žádající o
pøiznání postavení uprchlíka nebo které je v souladu s platným mezinárodním nebo vnitrostátním právem a
postupem považováno za uprchlíka, a• už je v doprovodu svých rodièù, jiných osob, anebo bez doprovodu,
obdrželo potøebnou ochranu a humanitární pomoc pøi využívání práv stanovených touto úmluvou a jinými
dokumenty v oblasti mezinárodního humanitárního práva lidských práv, jichž jsou uvedené státy smluvními
stranami.
2. Za tímto úèelem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, podporují, budou.li to považovat za potøebné,
souèinnost v úsilí Spojených národù a jiných pøíslušných mezivládních organizací nebo nevládních
organizací spolupracujících se Spojenými národy k ochranì a pomoci takovému dítìti a k vyhledávání rodièù
nebo jiných èlenù rodiny dítìte-uprchlíka s cílem získat informace k jeho opìtovnému spojení s rodinou.
Jestliže rodièe nebo jiné èleny rodiny nelze nalézt, poskytuje se dítìti stejná ochrana jako každému jinému
dítìti z jakéhokoli dùvodu trvale nebo pøechodnì zbavenému své rodiny, jak je stanoveno touto úmluvou.
Èlánek 23
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že duševnì nebo tìlesnì postižené dítì má požívat
plného a øádného života v podmínkách zabezpeèujících dùstojnost, podporujících sebedùvìru a
umožòujících aktivní úèast dítìte ve spoleènosti.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo postiženého dítìte na zvláštní péèi, v závislosti na
rozsahu existujících zdrojù podporují a zabezpeèují oprávnìnému dítìti a osobám, které se o nì starají,
požadovanou pomoc odpovídající stavu dítìte a situaci rodièù nebo jiných osob, které o dítì peèují.
3. Uznávajíce zvláštní potøeby postiženého dítìte se pomoc v souladu s odstavcem 2 poskytuje podle možností
bezplatnì, s ohledem na finanèní zdroje rodièù nebo jiných osob, které se o dítì starají, a je urèena k
zabezpeèení úèinného pøístupu postiženého dítìte ke vzdìlání, profesionální pøípravì, zdravotní péèi,
rehabilitaèní péèi, pøípravì pro zamìstnání a odpoèinku, a to zpùsobem vedoucím k dosažení co nejvìtšího
zapojení dítìte do spoleènosti a co nejvìtšího stupnì rozvoje jeho osobnosti, vèetnì jeho kulturního a
osobního rozvoje.
4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, v duchu mezinárodní spolupráce podporují výmìnu odpovídajících
informací v oblasti preventivní zdravotní péèe a medicínského, psychologického a funkèního léèení v pøípadì
postižených dìtí, vèetnì rozšiøování a pøístupu k informacím týkajícím se metod rehabilitaèní výchovy a
profesionální pøípravy k tomu, aby státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, mohly zlepšovat své možnosti a
znalosti, a prohloubit tak své zkušenosti v tìchto oblastech. V tomto smìru se bere zvláštní ohled na potøeby
rozvojových zemí.
Èlánek 24
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,uznávají právo dítìte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovnì
zdravotního stavu a na využívání rehabilitaèních a léèebných zaøízení. Státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, usilují o zabezpeèení toho, aby žádné dítì nebylo zbaveno svého práva na pøístup k takovým
zdravotnickým službám.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, sledují plné uskuteèòování tohoto práva a zejména èiní potøebná
opatøení:
a) ke snižování kojenecké a dìtské úmrtnosti,
b) k zajištìní nezbytné lékaøské pomoci a zdravotní péèe pro všechny dìti s dùrazem na rozvoj základní
lékaøské péèe,
c) k potírání nemocí a podvýživy též v rámci základní lékaøské péèe, mimo jiné také využíváním snadno
dostupné technologie a poskytováním dostateènì výživné stravy a èisté pitné vody, pøièemž se bere
ohled na nebezpeèí a rizika zneèištìní životního prostøedí,
d) k poskytnutí odpovídající péèe matkám pøed i po porodu,
e) k zabezpeèení toho,aby všechny složky spoleènosti, zejména rodièe a dìti , byly informovány o zdraví a
výživì dìtí, pøednostech kojení, hygienì, sanitárních podmínkách prostøedí dìtí i o pøedcházení
neš•astným pøípadùm, aby mìly pøístup ke vzdìlání a aby byly podporovány pøi využívání tìchto
základních znalostí,
f) k rozvoji osvìty a služeb preventivní zdravotní péèe, poradenské služby pro rodièe a výchovy k
plánovanému rodièovství.
7
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, èiní všechna úèinná a nutná opatøení k odstranìní všech tradièních
praktik škodících zdraví dìtí.
4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují podporovat mezinárodní spolupráci pro postupné
dosažení plného uskuteèòování práva uznaného v tomto èlánku. V této souvislosti se bere zvláštní zøetel na
potøeby rozvojových zemí.
Èlánek 25
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítìte, které bylo svìøeno pøíslušnými orgány do
péèe, ochrany nebo léèení tìlesného èi duševního zdraví náhradnímu zaøízení, na pravidelné hodnocení
zacházení s dítìtem a všech dalších okolností spojených s jeho umístìním.
Èlánek 26
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo každého dítìte na výhody sociálního zabezpeèení
vèetnì sociálního pojištìní a èiní nezbytná opatøení k dosažení plného uskuteèòování tohoto práva v
souladu s vnitrostátním právem.
2. Tyto výhody se podle situace poskytují s ohledem na zdroje a možnosti dítìte a osob, které se o nì starají,
jakož i s ohledem na veškerá další hlediska, která jsou spojena se žádostí o poskytnutí tìchto výhod ,
podanou dítìtem nebo ve prospìch dítìte.
Èlánek 27
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo každého dítìte na životní úroveò nezbytnou pro
jeho tìlesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj.
2. Rodièe nebo jiné osoby, které se o dítì starají, nesou v rámci svých schopností a finanèních možností
základní odpovìdnost za zabezpeèení životních podmínek nezbytných pro rozvoj dítìte.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, v souladu s podmínkami daného státu a v rámci svých možností
èiní potøebná opatøení pro poskytování pomoci rodièùm a jiným osobám, které se o dítì starají, k
uskuteèòování tohoto práva a v pøípadì potøeby poskytují materiální pomoc a podpùrné programy, zejména
v oblasti zabezpeèení potravin, šatstva a bydlení.
4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, èiní všechna opatøení nezbytná k zabezpeèení obnovy péèe o dítì
ze strany rodièù nebo jiných osob, které nesou za dítì finanèní odpovìdnost, a• už na území státu, který je
smluvní stranou úmluvy, nebo v zahranièí. Zejména v tìch pøípadech, kdy žijí v jiném státì než dítì, státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, podporují pøístup k mezinárodním dohodám nebo uzavírání takových
dohod a rovnìž tak dosahují jiných odpovídajících dohod.
Èlánek 28
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítìte na vzdìlání a s cílem postupného
uskuteèòování tohoto práva a na základì rovných možností zejména:
a) zavádìjí pro všechny dìti bezplatné a povinné základní vzdìlání,
b) podnìcují rozvoj rùzných forem støedního vzdìlání zahrnujícího všeobecné a odborné vzdìlání, èiní je
pøijatelné a dostupné pro každé dítì a pøijímají jiná odpovídající opatøení, jako je zavádìní bezplatného
vzdìlání a, v pøípadì potøeby, poskytování finanèní podpory,
c) všemi vhodnými prostøedky zpøístupòují vysokoškolské vzdìlání pro všechny podle schopností,
d) zpøístupòují všem dìtem informace a poradenskou službu v oblasti vzdìlání a odborné pøípravy k
povolání,
e) pøijímají opatøení k podpoøe pravidelné školní docházky a ke snížení poètu tìch, kteøí školu nedokonèí .
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, èiní všechna opatøení nezbytná k tomu, aby kázeò ve školách byla
zajiš•ována zpùsobem sluèitelným s lidskou dùstojností dítìte a v souladu s touto úmluvou.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, rozvíjejí a podporují mezinárodní spolupráci ve vìcech týkajících
se vzdìlání, zejména s cílem pøispìt k odstranìní nevìdomosti a negramotnosti ve svìtì s cílem usnadnit
8
pøístup k vìdeckotechnickým poznatkùm a moderním metodám výuky. V souvislosti s tím bude brán zvláštní
ohled na rozvojové zemì.
Èlánek 29
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se shodují, že výchova dítìte má smìøovat k:
a) rozvoji osobnosti dítìte, jeho nadání, a rozumových a fyzických schopností v co nejširším objemu,
b) výchovì zamìøené na posilování úcty k lidským právùm a základním svobodám a také k zásadám
zakotveným v Chartì spojených národù,
c) výchovì zamìøené na posilování úcty k rodièùm dítìte, ke své vlastní kultuøe, jazyku a hodnotám, k
národním hodnotám zemì trvalého pobytu, jakož i zemì jeho pùvodu, a k jiným civilizacím,
d) pøípravì dítìte na zodpovìdný život ve svobodné spoleènosti, v duchu porozumìní, míru, snášenlivosti,
rovnosti pohlaví a pøátelství mezi všemi národy, etnickými, národnostními a náboženskými skupinami a
osobami domorodého pùvodu,
e) výchovì zamìøené na posilování úcty k pøírodnímu prostøedí.
2. Žádná èást tohoto èlánku nesmí být vykládána zpùsobem omezujícím svobodu jednotlivcù a organizací
zøizovat a øídit výchovné instituce. Za všech okolností je však tøeba zabezpeèit dodržování principù
stanovených v odstavci 1 tohoto èlánku a podmínek, aby vzdìlání poskytované tìmito institucemi
odpovídalo minimálním standardùm stanoveným státem.
Èlánek 30
V tìch státech, v nichž existují etnické, náboženské nebo jazykové menšiny nebo osoby domorodého pùvodu,
nesmí být dítìti náležejícímu k takové menšinì nebo domorodému obyvatelstvu odpíráno právo spoleènì s
pøíslušníky své skupiny užívat vlastní kultury, vyznávat a praktikovat své vlastní náboženství a používat svého
vlastního jazyka.
Èlánek 31
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítìte na odpoèinek a volný èas, na úèast ve høe a
oddechové èinnosti odpovídající jeho vìku, jakož i na svobodnou úèast v kulturním životì a umìlecké
èinnosti.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají a zabezpeèují právo dítìte na úèast v kulturním a
umìleckém životì a napomáhají k tomu, aby dìtem byly poskytovány odpovídající a rovné možnosti v oblasti
kulturní, umìlecké, oddechové èinnosti a využívání volného èasu.
Èlánek 32
1. Státy, které js ou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítìte na ochranu pøed hospodáøským
vykoøis•ováním a pøed vykonáváním jakékoli práce, která mùže být pro nìho nebezpeèná nebo bránit jeho
vzdìlávání nebo která by škodila zdraví dítìte nebo jeho tìlesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo
sociálnímu rozvoji.
2. Státy, které jsou smluvními stranami úmluvy, pøijímají zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatøení k
zabezpeèení provádìní tohoto èlánku. Za tímto úèelem a s ohledem na pøíslušná ustanovení jiných
mezinárodních dokumentù státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zejména:
a) stanoví nejnižší vìkovou hranici nebo hranice pro vstup do zamìstnání,
b) stanoví odpovídající úpravu pracovní doby a podmínek zamìstnání,
c) stanoví odpovídající pokuty nebo jiné sankce k úèinnému zabezpeèení plnìní tohoto èlánku.
Èlánek 33
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, pøijímají všechna nezbytná opatøení, vèetnì zákonodárných,
sociálních, správních a kulturních, k ochranì dìtí pøed nezákonným užíváním narkotických a psychotropních
9
látek definovaných pøíslušnými mezinárodními smlouvami a k zabránìní zneužívaní dìtí pøi jejich nezákonné
výrobì a obchodování s tìmito látkami.
Èlánek 34
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují chránit dítì pøed všemi formami sexuálního
vykoøis•ování a sexuálního zneužívání, k zabezpeèení tohoto závazku státy zejména pøijímají nezbytná
vnitrostátní , dvoustranná a mnohostranná mezinárodní opatøení k zabránìní:
a) svádìní nebo donucování dìtí k jakékoli nezákonné sexuální èinnosti,
b) využívání dìtí k prostituci nebo k jiným nezákonným sexuálním praktikám za úèelem finanèního
obohacování,
c) využívání dìtí v pornografii a pøi výrobì pornografických materiálù za úèelem finanèního obohacování.
Èlánek 35
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, pøijímají všechna nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a
mnohostranná opatøení k zabránìní únosù dìtí, prodávání dìtí a obchodování s nimi za jakýmkoli úèelem a v
jakékoli podobì.
Èlánek 36
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, chrání dítì pøed všemi ostatními formami vykoøis•ování, které
jakýmkoli zpùsobem škodí blahu dítìte.
Èlánek 37
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpeèí, aby:
a) žádné dítì nebylo podrobeno muèení nebo jinému krutému, nelidskému èi ponižujícímu zacházení nebo
trestání. Za trestné èiny spáchané osobami mladšími 18 let nebude ukládán trest smrti a trest odnìtí svobody
na doživotí bez možnosti propuštìní na svobodu,
b) žádné dítì nebylo nezákonnì nebo svévolnì zbaveno svobody. Zatèení, zadržení nebo uvìznìní dítìte se
provádí v souladu se zákonem a používá se pouze jako krajní opatøení a na co nejkratší možnou dobu,
c) s každým dítìtem zbaveným svobody bylo zacházeno s lidskostí a s úctou k vrozené dùstojnosti lidské
bytosti a zpùsobem, který bere ohled na potøeby osoby daného vìku. Pøedevším musí být každé takové dítì
umístìno oddìlenì od dospìlých, ledaže by se uvážilo, že neoddìlovat je od dospìlých je v jeho vlastním
zájmu, a s výjimkou závažných okolností musí mít právo udržovat písemný a pøímý styk se svou rodinou,
d) každé dítì zbavené svobody mìlo právo okamžitého pøístupu k právní nebo jiné odpovídající pomoci, jakož i
právo odvolávat se k soudu nebo jinému pravomocnému, nezávislému a nestrannému orgánu proti
rozhodnutí o odnìtí svobody a v každém takovém pøípadì na pøijetí neodkladného rozhodnutí.
Èlánek 38
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují uznávat a zabezpeèovat dodržování norem
mezinárodního humanitárního práva, které se na nì vztahují v pøípadì ozbrojených konfliktù a které se
dotýkají dítìte.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, èiní všechna proveditelná opatøení k zabezpeèení toho, aby se
osoby, které nedosáhly 15 let vìku, neúèastnily pøímo bojových akcí.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zdržují povolávání do svých ozbrojených sil osob mladších 15
let. Pøi povolávání osob, které dosáhly vìku 15 let, avšak které jsou mladší 18 let, pøijímají pøednostnì osoby
starší.
4. V souladu se svými závazky podle mezinárodního humanitárního práva, které mají vztah k ochranì civilního
obyvatelstva za ozbrojených konfliktù, státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, pøijímají všechna
proveditelná opatøení k zabezpeèení ochrany dìtí postižených konfliktem a péèe o nì.
10
Èlánek 39
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, èiní všechna nezbytná opatøení k podpoøe tìlesného i duševního
zotavení a sociální reintegrace dítìte, které je obìtí jakékoli formy zanedbání, využívání za úèelem finanèního
obohacení nebo zneužívání, muèení nebo jiné formy krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo
trestání anebo ozbrojeného konfliktu. Zotavení a reintegrace se uskuteèòují v místì a prostøedí podporujícím
zdraví, sebeúctu a dùstojnost dítìte.
Èlánek 40
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítìte obvinìného, obžalovaného nebo uznaného
vinným z porušení trestního práva na takové zacházení, které rozvíjí smysl dítìte pro dùstojnost a èest, které
znovu posiluje úctu dítìte k lidským právùm a základním svobodám jiných a bere ohled na vìk dítìte,
napomáhá znovuzaèlenìní dítìte a zapojení dítìte do prospìšného pùsobení ve spoleènosti.
2. Za tímto úèelem a s ohledem na pøíslušná ustanovení mezinárodnìprávních dokumentù státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy , zejména zabezpeèují, aby:
a) žádné dítì nebylo obvinìno, obžalováno nebo uznáno vinným z porušení trestního práva pro jednání
nebo opomenutí, která nebyla zakázána vnitrostátním nebo mezinárodním právem v dobì, kdy k nim došlo,
b) každé dítì obvinìné nebo obžalované z porušení trestního práva mìlo pøinejmenším tyto následující
záruky:
i) být považováno za nevinné až do doby, kdy podle zákona je prokázána vina,
ii) být okamžitì a pøímo, v nutných pøípadech prostøednictvím svých rodièù nebo zákonného zástupce ,
informováno o obvinìních, proti nìmu vznášených, a mít pøi pøípravì a pøi uplatnìní své obhajoby
právní nebo jinou potøebnou pomoc,
iii) aby vìc byla bez odkladu rozhodnuta v souladu se zákonem pøíslušným, nezávislým a nestranným
úøadem nebo soudním orgánem ve spravedlivém procesu v pøítomnosti právního zástupce nebo jiné
odpovídající osoby a v pøítomnosti rodièù nebo zákonných zástupcù dítìte, ledaže by se zvážilo, že
jejich pøítomnost, zejména s ohledem na vìk a situaci dítìte, není v jeho zájmu,
iv) aby nebylo nuceno vypovídat nebo pøiznávat vinu; aby se mohlo seznamovat s výpovìïmi svìdkù
buï pøímo anebo prostøednictvím jiných a aby byla zabezpeèena rovnoprávná úèast svìdkù
obhajoby a hodnocení jejich výpovìdí,
v) jestliže bylo rozhodnuto, že se dítì provinilo proti trestnímu zákonu, aby toto rozhodnutí, jakož i
jakákoli v dùsledku toho pøijatá opatøení, byla v souladu se zákonem pøezkoumatelná vyšším
pravomocným, nezávislým a nestranným orgánem,
vi) aby mu byla zajištìna bezplatná pomoc tlumoèníka, jestliže dítì nerozumí jazyku v øízení
používanému nebo jím nehovoøí,
vii) aby ve všech stadiích øízení bylo uznáváno jeho soukromí.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o vypracování zákonù a zákonných procedur, o zøizování
orgánù a institucí zvláš• urèených pro dìti obvinìné, obžalované nebo uznané vinnými z porušení trestního
práva a zejména o:
a) stanovení nejnižší vìkové hranice, pøed jejímž dosažením se dìti považují za nezpùsobilé porušit trestní
právo,
b) v pøípadì potøeby pøijetí opatøení k zacházení s takovými dìtmi bez pøijetí soudní procedury za
pøedpokladu dodržování lidských práv a právních záruk.
4. Je nezbytné vytvoøit rùzné záruky, jako je peèovatelská služba, pravidla o poradenství a dozoru, konzultativní
služby, zavedení zkušební lhùty, náhradní péèe, programy vzdìlávání a zabezpeèení takového zacházení s
dìtmi, které odpovídá jejich blahu, jakož i jejich pomìrùm a spáchanému deliktu.
Èlánek 41
Nic v této úmluvì se nedotýká ustanovení, která ve vìtší míøe napomáhají uskuteènìní práv dítìte a která
mohou být obsažena v :
a) právním øádu státu, který je smluvní stranou, nebo
b) mezinárodním právu, které je pro takový stát závazné.
11
ÈÁST II
Èlánek 42
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují s využitím odpovídajících prostøedkù široce informovat
o zásadách a ustanoveních této úmluvy jak mezi dospìlými, tak mezi dìtmi.
Èlánek 43
1. Pro zjiš•ování pokroku dosaženého státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, pøi plnìní závazkù pøijatých
touto úmluvou se zøizuje Výbor pro práva dítìte, který vykonává níže stanovené funkce.
2. Výbor se skládá z deseti odborníkù vysokého morálního charakteru a uznávaných schopností v oblasti, která
je pøedmìtem této úmluvy. Èlenové výboru jsou voleni státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, z øad jejich
státních pøíslušníkù a vykonávají tuto funkci jako soukromé osoby, pøièemž je brán ohled na spravedlivé
zemìpisné rozdìlení a na zastoupení hlavních právních systémù.
3. Èlenové výboru jsou voleni tajným hlasováním ze seznamu osob navržených státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy. Každý stát, který je smluvní stranou úmluvy, mùže ze svých obèanù jmenovat jednu osobu.
4. První volby do výboru se konají do šesti mìsícù ode dne, kdy tato úmluva nabude úèinnosti, a poté každé
dva roky. Nejménì ètyøi mìsíce pøed termínem konání dalších voleb generální tajemník Spojených národù
dopisem vyzve státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, aby do dvou mìsícù pøedložily své návrhy.
Generální tajemník pak sestaví seznam všech takto navržených osob v abecedním poøádku s udáním státù,
které tyto osoby navrhly, a pøedloží jej státùm, které jsou smluvní stranou úmluvy.
5. Volby se konají na zasedáních státù, které jsou smluvní stranou úmluvy, svolaných generálním tajemníkem
do sídla Spojených národù. Na tìchto zasedáních, na kterých dvì tøetiny státù, které jsou smluvní stranou
úmluvy, tvoøí kvorum, js ou do výboru zvoleny ty osoby, které obdrží nejvìtší poèet hlasù a absolutní vìtšinu
hlasù pøítomných a hlasujících zástupcù státù, které jsou smluvní stranou úmluvy.
6. Èlenové výboru jsou voleni na období ètyø let. Vystupujícího èlena výboru lze volit znovu, je-li navržen.
Funkèní období pìti èlenù výboru, zvolených v prvních volbách, uplyne koncem druhého roku; neprodlenì
po prvních volbách pøedseda vylosuje na zasedání jména tìchto pìti èlenù.
7. Jestliže èlen výboru zemøe nebo odstoupí nebo oznámí, že z jakéhokoli dùvodu nemùže dále plnit své
povinnosti ve výboru, stát, který je smluvní stranou úmluvy a který jej navrhl za kandidáta, jmenuje jiného
svého obèana, který se souhlasem výboru vykonává funkci po zbytek funkèního období.
8. Výbor vypracuje vlastní jednací øád.
9. Výbor zvolí své funkcionáøe na období dvou let.
10. Zasedání výboru se normálnì konají v sídle Spojených národù anebo v jiném vyhovujícím místì urèeném
výborem. Výbor se pravidelnì schází jednou roènì. Dobu trvání zasedání výboru urèují a v pøípadì potøeby
kontrolují státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, na svém zasedání, s výhradou schválení Valným
shromáždìním.
11. Generální tajemník Spojených národù poskytne personál a zaøízení potøebné k úèinnému plnìní funkcí výboru
podle této úmluvy.
12. Se souhlasem Valného shromáždìní obdrží èlenové výboru utvoøeného podle této úmluvy odmìnu z
prostøedkù Spojených národù za podmínek, o nichž rozhodne Valné shromáždìní.
Èlánek 44
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují pøedkládat prostøednictvím generálního tajemníka
Spojených národù zprávy o opatøeních pøijatých k uvedení práv uznaných v této úmluvì v život a o pokroku,
jehož bylo pøi užívání tìchto práv dosaženo:
a) do dvou let ode dne, kdy se staly smluvní stranou úmluvy,
b) poté každých pìt let.
2. Ve zprávách podle tohoto èlánku se poukáže na pøípadné skuteènosti a obtíže, které se týkají stupnì plnìní
závazkù podle této úmluvy. Zprávy rovnìž obsahují informace dostateèné k tomu, aby byl zabezpeèen úplný
pøehled výboru o provádìní úmluvy v dotyèné zemi.
3. Stát, který je smluvní stranou úmluvy, který pøedložil komplexní úvodní zprávu nemusí v následujících
zprávách na základì odstavce 1, písm. b) opakovat základní informace poskytnuté døíve.
12
4. Výbor mùže od státù, které jsou smluvní stranou úmluvy, požadovat další informace významné pro
provádìní úmluvy.
5. Výbor prostøednictvím Hospodáøské a sociální rady pøedkládá Valnému shromáždìní Spojených národù
každé dva roky zprávu o své èinnosti.
6. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, své zprávy zpøístupòují široké veøejnosti ve vlastní zemi.
Èlánek 45
Pro zajištìní úèinného provádìní úmluvy a podnìcování mezinárodní spolupráce v oblasti upravené touto
úmluvou :
a) Odborné organizace UNICEF a jiné orgány Spojených národù mají právo být pøítomny jednání o
provádìní tìch ustanovení této úmluvy, která spadají do oblasti jejich èinnosti. Výbor mùže vyzvat
UNICEF a jiné pøíslušné orgány podle své úvahy, aby podaly názory odborníkù na provádìní této úmluvy
v oblastech spadajících do jejich èinnosti.
b) Výbor podle své úvahy postupuje odborným organizacím, UNICEF a jiným pøíslušným organizacím zprávy
došlé od státù, které jsou smluvní stranou úmluvy, obsahující požadavek nebo ukazující na potøebu
technické rady nebo pomoci, pøípadnì doplnìné o poznámky nebo návrhy výboru týkajících se tìchto
požadavkù nebo oznámení.
c) Výbor mùže doporuèit Valnému shromáždìní, aby požádalo generálního tajemníka, aby z povìøení
Valného shromáždìní provedl šetøení týkající se specifických otázek, které mají vztah k právùm dítìte.
d) Výbor mùže èinit návrhy a všeobecná doporuèení založená na informacích získaných na základì èlánkù 44
a 45 této úmluvy. Tyto návrhy a všeobecná doporuèení se postupují dotèenému státu, který je smluvní
stranou úmluvy, a sdìlují Valnému shromáždìní zároveò s pøípadnými pøipomínkami státù, které jsou
smluvní stranou úmluvy.
ÈÁST III
Èlánek 46
Tato úmluva je otevøena k podpisu všem státùm.
Èlánek 47
Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikaèní listiny se ukládají u generálního tajemníka Spojených národù.
Èlánek 48
Tato úmluva zùstává otevøena k pøístupu všem státùm. Listiny o pøístupu se ukládají u generálního tajemníka
Spojených národù.
Èlánek 49
1. Tato úmluva vstoupí v platnost tøicátý den po datu uložení dvacáté ratifikaèní listiny nebo listiny o pøístupu
u generálního tajemníka Spojených národù.
2. Pro každý stát, který úmluvu ratifikoval nebo k ní pøistoupil po uložení dvacáté ratifikaèní listiny o pøístupu,
vstoupí úmluva v platnost tøicátý den po uložení ratifikaèní listiny nebo listiny o pøístupu.
Èlánek 50
1. Kterýkoli stát, který je smluvní stranou úmluvy, mùže navrhnout zmìnu úmluvy a pøedložit ji generálnímu
tajemníkovi Spojených národù. Generální tajemník poté seznámí s pozmìòovacím návrhem státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, se žádostí, aby mu sdìlily, zda jsou pro svolání konference státù, které jsou smluvní
13
stranou úmluvy, která by návrh posoudila a rozhodla o nìm. Generální tajemník svolá tuto konferenci pod
záštitou Organizace spojených národù, vysloví-li se alespoò tøetina státù pro její uspoøádání. Každý
pozmìòovací návrh pøijatý vìtšinou státù, které jsou smluvní stranou úmluvy, pøítomných a hlasujících na
konferenci bude pøedložen Valnému shromáždìní Organizace spojených národù ke schválení.
2. Zmìna odsouhlasená na základì odstavce 1 tohoto èlánku vstoupí v platnost, bude-li schválena Valným
shromáždìním Spojených národù a pøijata dvoutøetinovou vìtšinou státù, které jsou smluvní stranou úmluvy.
3. Vstoupí-li zmìna v platnost, stává se závaznou pro státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, které ji pøijaly.
Ostatní státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou nadále vázány jen ustanoveními této úmluvy a
kterýmikoli døívìjšími zmìnami úmluvy, jež pøijaly.
Èlánek 51
1. Generální tajemník Spojených národù pøijímá a rozesílá text výhrad, které státy uèinily pøi ratifikaci nebo
pøístupu k úmluvì.
2. Výhrada nesluèitelná s pøedmìtem a úèelem této úmluvy se nepøipouští.
3. Výhrady mohou být kdykoli odvolány oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Spojených národù, který
o tom informuje všechny státy. Takové oznámení je úèinné dnem, ve kterém bylo doruèeno generálnímu
tajemníkovi .
Èlánek 52
Stát, který je smluvní stranou úmluvy, mùže tuto úmluvu vypovìdìt písemným oznámením generálnímu
tajemníkovi Spojených národù. Vypovìzení se stane úèinným jeden rok po dni, ve kterém bylo doruèeno
generálnímu tajemníkovi.
Èlánek 53
Tato úmluva bude uložena u generálního tajemníka Spojených národù.
Èlánek 54
U generálního tajemníka Spojených národù bude uložen pùvodní text této úmluvy, jehož anglické, arabské,
èínské, francouzské, ruské a španìlské znìní má stejnou platnost.
Na dùkaz toho níže podepsaní zmocnìnci, kteøí jsou k tomu øádnì povìøeni svými vládami, podepsali tuto
úmluvu.